Účto Voršilka

Opletalova 1535/4
110 00 Praha 1
• • •
t: 776 053 934
e: info@ucto-vorsilka.cz



Ekonomický systém
POHODA


(c) 2014
Design: Branický grafický ateliér
a Tvorba INTERNETOvých stránek

Teambuilding a pracovní právo


Datum: 6. října 2017

Autor: Bc. Jiří Voršilka, Praha
Jako teambuilding označujeme různé akce pořádané určitým zaměstnavatelem, jejichž účelem je stmelit kolektiv a dát zaměstnancům příležitost, aby se poznali i mimo pracoviště. Na některých z těchto akcí musí zaměstnanci plnit nejrůznější úkoly, které jsou někdy nejen nesmyslné a nepříjemné, ale také nebezpečné. Pokud se přitom zaměstnanec zraní, může to být za určitých okolností považováno za pracovní úraz.


Teambuilding se obecně dělí na dobrovolný a povinný. V praxi to zas takovou roli nehraje, protože pokud se zaměstnanec nezúčastní dobrovolného teambuildingu, může se mu stát, že nezapadne do kolektivu a ten jej ze zaměstnání vyštve.

Pokud je teambuilding povinný a dojde ke zranění zaměstnance, jde o pracovní úraz. Zaměstnavatel by měl mít v případě pořádání povinných teambuildingů uzavřené úrazové pojištění zaměstnanců a řádně hradit pojistné.

Odškodné buď vyplácí zaměstnavatel a nechává si je proplatit od pojišťovny, nebo je platí pojišťovna přímo. Záleží ale na tom, na jaké aktivity je zaměstnavatel pojištěn.

Pokud je teambuilding nepovinný a zaměstnanec se při něm zraní, nejde o pracovní úraz. Zaměstnavatel by ale měl jasně a prokazatelně zaměstnance na toto vše upozornit.

Nejvyšší soud se v poslední době zabýval žalobami ze strany zaměstnanců zraněných na teambuildingu. Starší judikát má spisovou značku 21 Cdo 2259/2011. Novější byl vydán v tomto roce a má spisovou značku 21 Cdo 2685/2016.

Na prvním judikátu mě zaujalo, že žalovaná společnost patří do holdingu nejmenovaného exministra financí, který svými politickými kroky z poslední doby tolik zkomplikoval život drobným podnikatelům i jejich externím účetním.

Zaměstnanec se zranil na fotbalovém zápasu, který se odehrával v rámci sportovního dne pro zaměstnance společností patřících do holdingu. Okresní soud jeho žalobu zamítl, protože účast na zápasu nebyla součástí jeho pracovních úkolů. Krajský soud ale namítal, že k plnění pracovních povinností patří i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele. Žalovaná společnost se dovolala k Nejvyššímu soudu, který rozsudek krajského soudu potvrdil.

Druhý judikát popisoval situaci, kdy zaměstnanec dostal za úkol lyžovat společně s klienty zaměstnavatele za účelem prohlubování jejich obchodních vztahů. Zde musím na obhajobu zaměstnavatele konstatovat, že lyžování patřilo mezi koníčky zaměstnance a do této aktivity jej nikdo nenutil. To ale nic nemění na faktu, že se při této aktivitě vážně zranil.

Obvodní soud žalobu zamítl z toho důvodu, že ke zranění sice došlo na pracovní době, ale během přestávky na oběd. Městský soud v Praze tento výrok potvrdil. Nejvyšší soud ale konstatoval, že ke zranění došlo při plnění pracovních úkolů a tento fakt je v daném případě nejdůležitější. Takže žalobě zaměstnance vyhověl.

Povinné i „dobrovolné“ teambuildingy jsou jedním z mnoha důvodů, proč jsem se navzdory všem nevýhodám rozhodl provozovat účetní firmu a ne nechat se zaměstnat v účetním oddělení některé z větších firem, ačkoli by tato práce byla jistě velmi zajímavá, a navíc by můj příjem byl stabilnější. Zavazuji se, že k ničemu podobnému své zaměstnance nutit nebudu. Spíš je budu vést k neustálému zvyšování kvalifikace, protože to je podle mého názoru v dnešní době mnohem důležitější.