Účto Voršilka

Opletalova 1535/4
110 00 Praha 1
• • •
t: 776 053 934
e: info@ucto-vorsilka.cz



Ekonomický systém
POHODA


(c) 2014
Design: Branický grafický ateliér
a Tvorba INTERNETOvých stránek

Doměření daně z příjmů kvůli podezření z krácení tržeb


Datum: 25. září 2017

Autor: Bc. Jiří Voršilka, Praha
Na již zmíněném semináři o účetních a daňových judikátech jsem se dozvěděl také o zajímavých kauzách, ve kterých byla poplatníkům daně z příjmů právnických osob doměřena daň v důsledku podezření z krácení tržeb.


První případ má spisovou značku 8 Afs 24/2011. Poplatník provozoval restaurační zařízení a správce daně byl přesvědčen, že nedošlo ke zdanění plateb kartou.

Poplatník se hájil, že tyto platby kartou nebyly tržbami, ale pouhým výběrem hotovosti ze strany zákazníků (Cashback). To ale potvrdil pouze jeden svědek a ostatní svědci uvedli, že o ničem takovém nevědí.

Pokud jde o ostatní námitky, poplatník uvedl, že mu nebylo umožněno účastnit se místního šetření a vysvětlení podávala pouze jeho daňová poradkyně, doměřená daň byla stanovena podle pomůcek a ne dokazováním a poplatník ve skutečnosti poskytoval pouze restaurační služby a žádné jiné.

Nejvyšší správní soud všechny tyto námitky vyvrátil. Uvedl, že výslech daňové poradkyně nelze považovat za výpověď svědka nebo osoby předzvědné, na místním šetření nedocházelo ke získávání důkazů, ale pouze o ověření věrohodnosti již provedených důkazů. Poplatník také ve své kasační stížnosti neuvedl, jak by se v případě stanovení daně podle pomůcek hájil.

Bylo také prokázáno, že poplatník poskytuje ve svých provozovnách také erotické služby, což správce daně zjistil například na základě výslechu svědků, inzerátů poptávajících společnice, striptérky a tanečnice a z účetních záznamů o nákupech pomůcek potřebných k poskytování erotických služeb (například prezervativů).

Na základě tohoto zdůvodnění Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Druhý případ má spisovou značku 9 Afs 35/2014 a týká se celkem typické situace, kdy podnikatel poskytne své společnosti bezúročnou zápůjčku. V tomto případě správce daně poplatníkovi neuvěřil, že nešlo o nepřiznané tržby, neboť zápůjčky nebyly řádně zdokumentované.

V odstavci 14 odůvodnění se lze dočíst, že správce daně obvinil poplatníka nejen z daňového úniku, ale dokonce i z praní špinavých peněz, aniž by předložil jediný konkrétní důkaz, což mírně řečeno správce daně pěkně přehnal. Myslím si, že veřejná správa by se takto v právním státě neměla chovat k občanům.

Nicméně musím uznat, že argumentace žalobce nebyla příliš přesvědčivá. Dal dohromady celkem 5 námitek týkajících se zejména procesních nedostatků daňového řízení. Ty ale ztroskotaly zejména na základním principu správy daní, že důkazní břemeno při správě daní je na straně daňového subjektu, nikoli na straně správce daně. Proto i tuto kasační stížnost soud zamítl.