Účto Voršilka

Opletalova 1535/4
110 00 Praha 1
• • •
t: 776 053 934
e: info@ucto-vorsilka.cz



Ekonomický systém
POHODA


(c) 2014
Design: Branický grafický ateliér
a Tvorba INTERNETOvých stránek

Nález Ústavního soudu o kontrolním hlášení


Datum: 20. února 2017

Autor: Bc. Jiří Voršilka, Praha
21 senátorů podalo v roce 2015 ústavní stížnost požadující zrušení kontrolního hlášení. Ústavní soud svým nálezem Pl. ÚS 32/15 ze dne 6.12.2016 stížnost v téměř plném rozsahu zamítl, ale zrušil § 101d odstavec 1 (ke dni 31.12.2017) a § 101g odstavec 5 zákona o DPH.


Senátoři ve své ústavní stížnosti argumentovali, že kontrolní hlášení porušuje právo na soukromí. Podnikatelé totiž podle nich musí v kontrolním hlášení uvádět citlivé informace o svých dodavatelích a odběratelích.

   V této souvislosti zmínili senátoři také skutečnost, že povinné podávání kontrolního hlášení nutí advokáty porušovat zákonem danou povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se advokát dozví v souvislosti s poskytováním právních služeb.

   Senátoři také zmínili, že existuje velmi nízká záruka ochrany osobních údajů zjištěných ze strany státu.

   K této výhradě vláda uvedla, že ke stanovení daně potřebuje relevantní informace. Poskytování osobních údajů je pro správu daně klíčové, protože důkazní břemeno leží na straně poplatníka.

   Další výhradou byla skutečnost, že plnění této části zákona o DPH nebylo zajištěno vyhláškou nebo nařízením vlády, ale pouhým formulářem finanční správy. A ten podle stěžovatelů není ryzím právním předpisem. § 101d prý převádí kompetence moci výkonné na finanční správu. Vláda naproti tomu uvádí, že již nyní existují legální mantinely o tom, co ve formuláři být smí nebo nesmí.

   Třetí výhrada se týkala sankcí za porušení povinností. Senátorům se nelíbila jejich automatická výše, která znemožňuje podnikatelům obranu v řádném procesu. Vláda zmínila, že proti pokutám lze podat opravný prostředek, konkrétně odvolání.

   Dále se stěžovatelům nelíbilo, že zákon více dopadá na drobné plátce DPH než na velké.

   Poslední výhrada se týkala příliš krátkých lhůt, kdy na nápravu chyby související s DPH bylo v době podání stížnosti pouze 5 kalendářních dnů. Vláda ale zdůvodňuje tyto lhůty faktem, že správce daně musí rozhodnout do 30 dnů od podání kontrolního hlášení, zda zahájí postup k odstranění pochybností.

   Ústavní soud obecně považuje za důležité omezit přezkoumávání ústavnosti daňových zákonů, neboť daně jsou nezbytné pro fungování společnosti a problematika optimálního daňového systému není otázkou pro Ústavní soud.

   Ústavní soud se nejprve vyjádřil k problematice porušení práva na soukromí. Zmínil, že toto právo není absolutní a stát má pravomoc shromažďovat osobní údaje k řádnému výběru daní. Kontrolní hlášení podle Ústavního soudu nemá nepřiměřené požadavky na poskytování osobních údajů státu. Nijak zvlášť se podle něj neliší od údajů uváděných v daňových přiznáních.

   Ústavní soud uznal, že formulář nemůže mít právní sílu podzákonného předpisu. Proto uložil zákonodárcům, aby v zákoně uvedli do 1.1.2018 konkretizaci údajů, které je stát oprávněn požadovat od plátců DPH v kontrolním hlášení (§ 101d odstavec 1).

   Ústavní soud také považoval za neústavní, že výzva doručená na e-mailovou adresu se považuje za doručenou v den odeslání správcem daně (§ 101g odstavec 5). Argumentoval zejména tím, že elektronická síť není zcela spolehlivá a zpráva se může ztratit.

   Ohledně sankcí souvisejících s kontrolním hlášením Ústavní soud argumentoval, že pokuty jsou zcela přiměřené obratu, který mají plátci DPH (povinná registrace je od 1 milionu za posledních 12 měsíců).

   S tímto argumentem hluboce nesouhlasím. Chápu, že ústavní soudci jsou právníci a ne ekonomové, mohli by ale vědět, že mezi obratem a ziskem je značný rozdíl. I podnikatel s poměrně velkým obratem může mít velice napjatý rozpočet a zbytečná sankce v řádu desetitisíců korun pro něj může být značným problémem, neboť tyto peníze potřebuje na úhradu jiných nákladů.

   Na závěr bych rád upřímně poblahopřál stěžovatelům k alespoň částečnému úspěchu.